… stále mi všichni říkají Kája a už je mi 13. S mamkou Nikolou a mladším bráškou Honzíkem bydlíme v Českých Budějovicích. K taťkovi jezdím na víkendy a prázdniny a vždycky se na něj těším.
Už druhým rokem chodím do Arpidy a je to tam fajn. Mám tam spoustu kamarádů a podnikáme hodně výletů. Byla jsem se školou v Řecku, na hokeji v Praze, ve Chlumu u Třeboně a když to dobře dopadne, tak pojedu i do Turecka. Ráda poznávám nová místa a zažívám nové věci.
Sama jezdím i do lázní, kde poctivě rehabilituju a snažím se pro sebe dělat maximum. Není to vždycky jednoduché, ale vím, že to má smysl. Tety a strejdové tam jsou moc fajn, mám tam spoustu kamarádů a každý víkend za mnou někdo přijede.
Na jaře mě čeká náročná operace zad. Věřím, že všechno dobře dopadne a že mi pomůže do budoucna.
S mamkou si užíváme Budějovice – chodíme na různé akce, do knihovny a nejraději mám Ladílnu, kde malujeme na keramiku. Už máme z našich výrobků zásobenou skoro celou kuchyň. Tvoření mě baví a ráda u něj trávím čas.
Máme se fajn a těším se na všechno, co mě ještě čeká.
(únor 2026)
…ale všichni mi říkají Kája. Je mi 8 let a bydlím s mamkou Nikolou, taťkou Honzou a mladším bráchou Honzíkem v jihočeském Borotíně.
Do školky jsem chodila v Táboře do Centra Kaňka, které komplexně pečuje o děti s postižením a jejich rodiny.
Teď už ale chodím do školy v Borotíně mezi “normální” děti. Ve škole jsem moc ráda, užívám si děti a mám tam spoustu kamarádů. Baví mě čtení a malování. Nejde mi moc počítání, ale snažím se. Psaní mi jde taky moc hezky, a to mi říkali, že se nikdy pořádně psát nenaučím…
Ve škole mám hodně kamarádů. Nejvíc se kamarádím se sestřenicí Madlenkou, se kterou chodím i do školy. Pak s Haničkou, Emčou, Terezkou, Kájou… no prostě se všema. Hodně kamarádů mám i v ulici, kde bydlíme: Natálku a Aleška, Barunku a Matýska a ostatní. Naši rodiče se taky hodně kamarádí a často se stýkají a máme takový herní večery.
Tatínek Honza je fotbalista a hodně pracuje na zahradě. S maminkou za ním na ten fotbal jezdíme a děláme si takové výlety. Maminka Nikola se mnou jezdí hodně na cvičení a snaží se mi dělat různé dobrodružství. A v létě se mi narodil bráška Honzík, ale já mu říkám Mímo, ale jak špatně mluvím, tak mu všichni říkáme Míňo. Je malinkej a pořád se na mě směje, a teď už mi všude leze, hlavně na moje barbínky.
Nejraději si maluju, hlavně panáčky. Pak si s nima hraju a povídám. Dřív mi je malovala maminka, ale teď už to zvládám sama. Pak mám rada výlety a naši zahradu. Mám na ní krásnej domeček a bazén. Taky mám ráda procházky a chodím jezdit na koních. Jezdím i na speciálním kole pro mě, je to taková tříkolka. A protože maminka ráda lyžuje, tak s tatínkem se mnou jezdí na monolyži. Já tam sedím a naši se mnou sjíždí. Na hory jezdíme hlavně s Kaňkou, jsou tam skvělý tety a strejdové.
Nemám ráda, když se křičí a je velký hluk, taky se mi nelíbí když je někdo nemocný, nebo mu něco je, jsem hodně citlivá a vždy vycítím, že se něco děje..
Mám ráda všechno sladký, teď hlavně zmrzliny. S maminkou občas zajdeme na zmrzlinu v Táboře. kde ji mají výbornou. Ale jinak si v jídle vymýšlím, pokaždé mám ráda něco jiného.
Když chci udělat rodičům radost, tak jsem hodná a dělám rychle úkoly. Ale když se mi něco nelíbí, tak hodně křičím, a to se pak na mě naši i zlobí.
(únor 2021)
Tak to jsem já.
Kdyby vás toho zajímalo víc, můžete se podívat ještě na tyhle odkazy:
